Článek Jany Bendové z MF Dnes ze dne 15.dubna 2010, o kterém jsme přesvědčeni, že stojí za uvěřejnění.
Bojí se. Cenzuruje. Ví, že bychom mu to natřeli. Už vidím, jak puberťák sedá na zadek před 13. důchodem.
To je jen pár reakcí na pokus hejtmana Ratha zatrhnout na „svých“ středních školách studentské volby nanečisto, které za dva týdny pořádá Člověk v tísni. Hejtman, možná už to ví, šlápl vedle. Teprve po jeho intervenci se projekt stal všeobecně známým. A paní Kopicová, která po soudružské návštěvě hejtmana Haška stáhla ministerský patronát, pak slávu projektu ještě podtrhla. Čili, děkujeme.
Ale kdo se bojí názoru našich dětí? Alibistické vysvětlení obránců politického panenství studentů zní: zákon zakazuje propagaci stran na školách. Fajn. Tak si to shrňme. Zatímco mladí lidé by byli ohroženi nácvikem stínového hlasování a jejich hlavinky by zamyšlení nad volbami popletlo, řečnění politiků před študáky je v pořádku. Zatímco se David Rath v ustarané shodě s Cyrilem Svobodou obávají, aby politika nezaneřádila nezávislé školní dvorky, Jiří Paroubek i Petr Nečas a další politici se studenty na školách ve volební kampani pilně debatují.
Tedy, debatují... studenti mnohdy spíš zívají, papaláši je nudí, otázky z nich pan učitel nevyrazí ani náhodou. Ale tyhle politické sedánky zřejmě škodlivé nejsou. Jiří Paroubek si studentské zívání ještě pochvaluje, jak pěkně tu naši mládež zabavil.
Ouvej.
Je to tak průhledné, škoda slov, čtenář pokrytectví jistě cítí sám. Hlasy mladých chtějí, jejich hlas slyšet nechtějí. Ruce pěkně za záda a jen způsobné otázky prosím! Já naopak říkám: politika studentům neuškodí. Naopak. Ty „nezralé děti“ jsou někdy vzdělanější než my staří, umějí jazyky, mají rozhled, jsou trestně odpovědné. Proč by nemohly zkusit, jak vypadá občanský akt číslo jedna, demokratické volby?! Proč by si nepovídaly s politiky, co hrdlo ráčí? Pikantní je, že ČSSD a David Rath, který se obává o politickou soudnost mladých, zároveň slibují snížení trestní odpovědnosti – tady jsou podle nich děti soudné až až. Ty „nezralé děti“ budou v téhle zemi žít déle než my, budou muset platit i naše dluhy. V tom bude možná ten háček a obavy, oni jsou schopni, třeba jen intuitivně, volební sliby analyzovat. Když Paroubek rozdává, rozdává i z jejich.
Ministryně Kopicová v televizi nepřímou pozornila na další důvod, proč i nedospělé lidi vtahovat co nejdřív do občanského života. Vyrostou do úplně jiného světa, než je dnes, a budou to mít při správě země a hospodářství těžší: v Číně a Indii se bude rodit víc talentovaných dětí s vysokým IQ než v naší euroatlantické civilizaci všech dětí dohromady. Zařaďte si do takového světa desetimilionové Česko...
Je to jasné. A co dělají politici? Na jedné straně vzdychají, jak ta dnešní mládež kašle na volby, na veřejný život, a na druhé straně jim brání vyjádřit názor ve stínovém hlasování. Na jedné straně i ty „nezralé“ bombardují na ulici a z médií hnusnou předvolební kampaní a na straně druhé projevují obavy o jejich nezávislý duševní růst.
Stínové volby stejně jako politici zkrátka do škol patří. Naučit mladé lidi naostro debatovat o veřejných věcech je stejně důležité jako rovnice. V diskusích se hledá pravda, ne v boxerském ringu, v němž soupeře zadupete a ukřičíte, jak je v politice zatím zvykem. A propos, cože to říká Jiří Paroubek na billboardech? Naplňme sny našich dětí.
Jana Bendová - komentátorka MF DNES
