Milí spoluobčané,

Věnujte mi, prosím, několik vteřin. Věnujte je sobě, věnujte je nám. Mé znechucení ze současné politické situace v ČR a mé obavy o osud naší země po parlamentních volbách, dosáhly vrcholu.

Minulý režim jsem zažila minimálně, v poslední době ale vtíravě cítím jeho návrat. Mluvím o amatérech v politice, o mistrech manipulace, o populismu a o vítězství prázdných proklamací nad konstruktivním řešením. Mluvím o rudo-oranžovém teroru.

Někdy se až divím, jak nízké mínění mám o Češích. Obávám se, že se náš národ „Švejků“ žene do fatálního levicového pekla, a to právě v okamžiku hospodářské krize a obrovského státního zadlužení. Tedy v době, kdy je načase dát zelenou nepopulárním šetřícím opatřením a zapnout blinkr doprava. Podprůměrný člověk přemýšlí stylem „po nás potopa, čím víc, tím líp a když méně, tak pro všechny“. Já ale nechci věřit tomu, že většina z nás je podprůměrná. Neznám jediného mladého člověka, který volí ČSSD nebo KSČM, neznám jediného mladého člověka, který neodsuzuje Paroubka. Zato znám mnoho mladých lidí, kteří se nerozčilují. A to je škoda. Já se rozčiluji. Apeluji na všechny mladé i staré, aby nevolili úlisný populismus, vládu odborů, veřejné lhaní, cenzuru, svévoli a kult osobnosti. Ne, to nejsou silná slova odněkud z vesmíru, to je smutný fakt. Kdo nejde k volbám, pomáhá levici, kdo volí levici, volí Paroubka, Škromacha, Dolejše, Sobotku a desítky dalších, kteří nás vědomě a beze studu podvádějí, jelikož vědí, že sneseme hodně

Chápu. Můžete argumentovat obvyklým klišé: Petr nebo Pavel, je to jedno, všichni kradou stejně. Dnes jsme ale tak blízko propasti, že si takto nemůžeme dovolit uvažovat. Musíme zvolit systém, řešení, naději.

Tento dopis je spolu s tím, že půjdu volit, mou zbraní. Tou Vaší může být, že odešlete tento dopis (pokud se mnou souhlasíte) dalším lidem a půjdete k volbám.

Děkuji za Váš čas.

Jana Kriglová

Studentka třetího ročníku Právnické fakulty UK v Praze