Jednou jedinou myšlenkou můžeme změnit svůj pohled na něj.

Ale – chceme opravdu?

Každý má své představy o ideálním světě a snad i proto se do posledního detailu nemůžeme shodnout ani se svým nejbližším. Přesto bychom si měli přát, abychom se ve svých představách postupně sbližovali a osobní činností svá přání naplňovali.

Žít ve společenství lidí znamená jít za svojí vizí a nechat se doprovázet porozuměním pro odlišný názor druhého. Především však takováto náplň života s sebou nese uplatňování aktivity a loučení se s lhostejností vůči svému okolí.

Chceme-li tedy opravdu žít ve společnosti, v níž žít „stojí za to“, nezbývá než se hluboce zamyslet nad svým postojem k věcem veřejným. Jsme na prahu volebního roku, který může být i rokem velké příležitosti. Máme přece nejen možnost, ale i právo projevit svůj názor a ovlivnit dění kolem sebe. Nápravy věcí veřejných nelze totiž dosáhnout jinak, než pozvednutím svého hlasu.

Svůj názor na chod věcí veřejných jsem v minulosti zveřejnil nejednou. Vyjádřit se k němu zevrubně jsem se rozhodl na přelomu loňského a letošního roku. Napsal jsem knihu s názvem VLASTENECTVÍ. Vychází v těchto dnech a protože myšlenky v ní obsažené považuji právě v souvislosti s blížícími se volbami za závažné, zveřejňuji ukázky z ní i na těchto stránkách.

Jan Konfršt